Září 2014

Sám ze sebe pryč a zase zpět

6. září 2014 v 18:52 | Bája
Sedím a vnímám každý zvuk,
každou vteřinou kolem houstne vzduch.
Slyším listy, jak šumí,
Vnímám ptáky, jak se vznáší.
Kmitají křídly v jedné periodě,
nežijí minulostí a nepřemýšlí o nehodě.
Sedím a snažím se meditovat,
nejde to, nemůžu se koncentrovat.
Nádech, výdech pořád dokola,
nádech, výdech zase znova.
Tělem proletěl mi závan volnosti,
prosvištěl svaly, kůži i kosti.
Po zádech v zápětí přelezl mráz,
brnění konečků prstů prolomilo hráz.
Myšlenky rozutíkávají se mi po světě,
začínám si všímat maličkostí, jak vše kolem kvete.
Tělo leží spíš jako panenka,
duše kutálí se po světě jako skleněnka.
Mysl konečně dosáhla klidového režimu,
začínám hledat k svému tělu pěšinu.
Ale kde je? Proč tu není?
Asi se mi to zdá, nebo tu jen bloudím..
Mám ji, no konečně,
Nechtělo se mi tu chodit věčně.
Když vrátím se do své shcránky,
myšlenky se hromadí jako Zlaté stránky.
Všechny údaje se schromažďují,
vzpomínky se opakují.
Sedím, stále zavřené oči mám,
Nevím, jestli chci je vůbec otevírat.
Otevřu je a je to tu zas,
Zase mám z života strach..

Není růže bez trní, aneb není člověka bez vady

6. září 2014 v 18:48 | Bája |  Words
Stejně jako krásná růže s trny může mít i člověk svoje chyby.
Stejně jako trny u růží i chyby některých můžou být k užitku, nebo jen obrannou reakcí. S tím už nic neuděláme, ať děláme co děláme. Ale trny růží jsou přece jen přírodním divem, ale chyby člověka jsou hříčkou omylů a nedorozumění lidí.
Možná právě proto máme rádi růže. Možná prrávě proto je ženy rády dostávají a třeba si tím připomínají, že i ony mají chyby a kvůli jejich chybám je mají lidé buď rádi a nebo naopak. Jak se musí cítit toková růže/žena, která si to neuvědomuje, své trny nepovažuje za něco krásného a neodolatelného. Může se stát, že ta žena pak zničí celý svůj život tím, že se uzavře celému světu a každému členu opačného pohlaví a dokonce i tomu svému? Stává se to, ale pak zase procitne a uvědomí si svou nevědomost a dá najevo změnu. Ale co když ji všichni odmítnou, protože tomu nevěří? Co má pak tato růže/žena dělat? Může se buď opět uzavřít a nebo se dále snažit a hledat někoho, kdo jí uvěří a bude stát po jejím boku.
Pokud máte někdo tento pocit, zamyslete se a zamilujte si svoje chyby. ať už jde o postavu, chování, povahu nebo jen o vkus k hudbě. Není to chyba, je to vaše přirozenost a to je to krásné na vás. Neuzavírejte se a dejte na vědomí okolí, že víte, že jste přirozená a že jste na to hrdá/ý. Protože uzavřít se světu vás může stát i život. Ať už jde o život, kdy dýcháte, ale je tím na mysli i ten život vaší osobnosti jako takové, protože každý jsme jiný a každý má své trny, které ho dělají odlišným a krásným.
Stejně jako u růží tak i u lidí se člověk občas o trny pořeže a je jen na něm jestli si dá příště pozor a nebo jestli udělá tu samou chybu. V tom případě vás může osočit, že vy jste špatní, nenormální nebo dokonce hnusní, ale nebude mít pravdu! Vy nemůžete za svoje trny a každý, kdo chce je vidí, ale když nechce, nebo kdo je dokonce přehlíží a nebere na ně ohled, tak právě ten je necitlivý vůči vašim trnům a vám samotným.
Někdo má dokonce tendenci se svých krásných trnů zbavovat a chovat se například jako tulipán nebo sedmikráska a napodobovat ostatní růže, ale tím, že se stane tulipánem nebo sedmikráskou, už nebude růží, která z něj měla být a už není tím, kým má být.
Některé trny nás mohou zaskočit a dokonce i vyděsit. Mohou to být naše trny nebo trny někoho jiného, ale když k nim budeme přistupovat jako k trnům, které nás mohou popíchat a zranit, je možné, že se o dé růže oddálíme a že ji necháme být, ale co když ta růže má i trny, které nemá žádná jiná a ty trny nás mohou zblížit a mohou nám být sympatické, to je pak už nikdy nepoznáme, nikdy si jich nevšimneme. Proto bychom měli každou růži poznat a poznat všechny její trny a zjistit, jestli nějaké trny nejsou právě ty, které hledáme už delší dobu a u nikoho je nenacházíme.
Trny, trny a zase trny... Každý koho máte rádi nějaké má a vy ho máte přesto rádi, to je důkazem, že jste vytrvali a našli jste ty trny, které vám jsou blízké, pokud nikoho takového nemáte, hledejte a najdete, protože každý z nás má někde ty trny, které sdílí s další růží...

Mladý pán

5. září 2014 v 11:03 | Bája |  Poems
mladý pán v okovaném obleku
nezná co jsou starosti
však jemu není nikdy do breku
on neblíží se malosti

okovaný oděv lidi děsí
jiné to k němu táhne
oni vidí v něm ďábla asi
on jen rukou jako vždy mávne

ulicí kráčí pán
na hlavě číro bílé
on není nikdy sám
má jen svoje chvíle

a ten mladý muž
našel si svůj život
a ten mladý muž
je rád kde je živo

na pěnu bílou hledí
a opět není sám
v hospůdce své si sedí
ten mladý pán

okovaná bunda leží vedle
na něj se usmívá
on bere si ji hnedle
a jde tam kde rád bývá

ulicí kráčí pán
na hlavě číro bílé
on není nikdy sám
má jen svoje chvíle

a ten mladý muž
našel si svůj život
a ten mladý muž
je rád kde je živo

úsměvem na tváři
poblouzní kdekoho
on se jen tak tváří
že půjde do toho

na jednu myslívá
ona na něj jen
u něj zvykem nebývá
že to může být jak sen

ulicí kráčí pán
na hlavě číro bílé
on není nikdy sám
má jen svoje chvíle

a ten mladý muž
našel si svůj život
a ten mladý muž
je rád kde je živo

mladý pán
okovaný šat
ti poplete hlavu
ani nevíš jak

kanady klapou o zem
on kráčí si světem
tak pojď za ním jdem
hlavu mu taky spletem

ulicí kráčí pán
na hlavě číro bílé
on není nikdy sám
má jen svoje chvíle

a ten mladý muž
našel si svůj život
a ten mladý muž
je rád kde je živo

ulicí kráčí pán
na hlavě číro bílé
hele on jde sám
a v nohách má míle

jo ten mladý muž
jde asi za tou svou
jo ten mladý muž
jde za ní a jde tmou

jiná

3. září 2014 v 22:03 | Bája |  Poems
jinak to vypadá
jinak se to chová
blázen, vás napadá
a to nová móda

děvčátko sedí
něco si čmárá
do prázdna hledí
ta dívka mladá

sukínku síťovou
do černé barvy
na krku užovku
a prsten z larvy

kroužek divný
nos jí obývá
a vlasy splihlý
i když se umývá

v ruce drobné
tužku třímá
očko tak malé
že jako dřímá

tak sedí děvčátko
a každý civí
kdo tomá obojek
všichni se diví

hlavu proto nevěší
oni to pochopí časem
proč není tehdejší
říká si vlídným svým hlasem

pán a pavlač

3. září 2014 v 20:43 | Bája |  Poems
malý ale kruhu půl
vedle dole včelí úl
židle dvakrát stojí tam
kdysy dávno seděl tam

starý pán v ústech dýmku
trávil čas a črtal přímku
tvořil obraz pavlače své
kterou ze všech nejraději měl

nad hlavou šňůry
u lampy dvě můry
kolíky zapnuté tiše
sledovaly co si tam píše

psal pověst tentokráte
hodně škrtal už popáté
pověst o své pavlači
že jen s ní si vystačí

miloval to místo svoje
starý stůl a židle dvoje
neměl sílu přátelit se s lidmi
měl svou pavlač a byl k ní vlídný

římsa trochu porozpadlá
na ní petunie zcela zvadlá
pavlač stále stojí tam
jen tu chybí její pán

Mlha

3. září 2014 v 20:35 | Bája |  Poems
nejdřív jen tak poletuje
nad půdou se pohybuje
při doteku necítíš
za šera ji nevidíš
nemáš ani potuchy
že je takhle bezduchy

někdy by se krájel dala
na hlavy by popadala
nemá žádné vychování
však jí jde jen machrování
z mraku dolů nad stromy
nechce se jí z oblohy

prapodivná kapalina
přitahuje ji dolina
prozáří ji mlhovky
jako vodu vodovky
ano, správná úvaha
je to voda mlhavá

Vězeňská modlitba

3. září 2014 v 20:32 | Bája |  Poems
nenaslouchat
nevnímat
na sebe se spoléhat
nechtít pomoc
neznat bezmoc
s čistou hlavou ulehat

nemít přání
ani zdání
o světu
nechtít mnoho
to je toho
budu-li jen o chlebu

nemám právo
je to psáno
na žití
ale k čertu
krev jde ze rtu
do řiti

tak to bývá
nic nemívám
jako vždy
jenom hubu
ze sta zubů
modřiny

už jen pár dnů
zbývá k pánu
cha cha cha
vezmou křeslo
řeknou heslo
ha ha ha...