Strach

18. února 2014 v 21:40 | Bája |  Poems
Sedím a vnímám každý zvuk,
každou vteřinou kolem houstne vzduch.
Slyším listy, jak šumí,
Vnímám ptáky, jak se vznáší.
Kmitají křídly v jedné periodě,
nežijí minulostí a nepřemýšlí o nehodě.
Sedím a snažím se meditovat,
nejde to, nemůžu se koncentrovat.
Nádech, výdech pořád dokola,
nádech, výdech zase znova.
Tělem proletěl mi závan volnosti,
prosvištěl svaly, kůži i kosti.
Po zádech v zápětí přelezl mráz,
brnění konečků prstů prolomilo hráz.
Myšlenky rozutíkávají se mi po světě,
začínám si všímat maličkostí, jak vše kolem kvete.
Tělo leží spíš jako panenka,
duše kutálí se po světě jako skleněnka.
Mysl konečně dosáhla klidového režimu,
začínám hledat k svému tělu pěšinu.
Ale kde je? Proč tu není?
Asi se mi to zdá, nebo tu jen bloudím..
Mám ji, no konečně,
Nechtělo se mi tu chodit věčně.
Když vrátím se do své shcránky,
myšlenky se hromadí jako Zlaté stránky.
Všechny údaje se schromažďují,
vzpomínky se opakují.
Sedím, stále zavřené oči mám,
Nevím, jestli chci je vůbec otevírat.
Otevřu je a je to tu zas,
Zase mám z života strach..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama