Nemluvíme stejnou řečí

26. února 2014 v 22:22 | Bája |  Poems
Po cestě života běžím bez tvé opory
Padám, zvedám se a skáču do obory
Domů vždy přicházím, s tělem samá rána
Projdu dveřmi a hned osudová rána
Slyším řev, samé poučování a kritiku
Nikdo mi nevěří, jakou mám to matinku
Nikdo tam nevidí tu samotu a stesk
Vidí jen rodinu, lásku a lesk
Životem procházím a rány dostávám
Všem různým ohavnostem se slzou se oddávám

Tak běžel čas a s ním i moje cesta
Ani už nevím, kde žije má matka dneska
Žiji si dobře, mám dům, děti i psa
Práci dobrou, život pro jednoho ze sta
Přátel tak akorát
Plat nemohu si lepší přát
Na farmě je klid a pohoda
V daleké zemi dobrá úroda
Však kdesi v srdci něco chybí
Něco co tam dávno není

Chybí tam láska a něha od ní
Od té dávné, ale nehodné paní
Od toho člověka, který se nijak nesnažil
Který tu jen pro mého bratra žil
Ta žena teď žije, ani nevím kde
A on pro ni důležitější jako vždy je
Nikdy ani nevěděli, jak mi bylo a je
Nikdy je nezajímalo, jak to připadá mě
Jestli se trápím, nebo život mladý užívám
Neměli ani ponětí, že s nimi jen přežívám
Pryč s nimi, pryč se všemi, jděte
A mě už neotravujte, tady mě nechte
Nechci na vás myslet a nechci o vás vědět nic
Stejně jste o mne nic nevěděli a nevíte víc

Kde vězí dítě navěky ztracené
Kam odešlo a proč mě znáti nechce
Vždy jsem na ni byla pyšná
Však nevěděla, jak to říci mám
Kde žije dcera má
A jak se tam někde má
Snad nestrádá a neživoří
Ona se vždy postarala, aby měla co k večeři
Mám o ní strach jako nikdy předtím
To bude tím, že o ní nic nevím
Je to už mnoho let co chvíli sama žila

Měla jsem si to uvědomit, že je to moje chyba

Též zaslána do soutěže o cenu Filipa Venclíka, tak držte palce :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama